Jedeme na koncert! - "Marek Eben v Labyrintu světa"

Milé žákyně a milí žáci,
vítejte na společné hudebně-literární cestě "labyrintem světa" k "ráji srdce".

(Řečeno prostěji: chcem' vidět Marka naživo, :-) žejo.)

Labyrint... Není to výstižný popis dnešního světa? Sociální sítě, reklamy, tisíceré názory, nové a nové technologie, naše roztěkaná pozornost a vnitřní nejistota... Opravdu ale potřebujeme být neustále on-line, výkonní a dokonalí? Zkusme se na svůj vlastní "labyrint světa" podívat z odstupu a hledat svůj vlastní "ráj srdce".

Když si uvědomíme, co na nás nejvíc působí a co nás unavuje, můžeme začít hledat cestu, která je opravdu naše. --- Co je pro mě opravdu důležité? Co mě činí šťastným? Co mě dělá vnitřně klidným a spokojeným?

Jedním z jeho významných děl je cyklus Labyrint světa a ráj srdce pro varhany a recitátora. Eben se inspiroval stejnojmennou knihou Jana Amose Komenského z roku 1623. 

(To je ten pán, co sice hodně dělal do školství, ale povinnou docházku nezavedl, čímž nám může být sympatický. Ale hlavně: dělal do školství proto, že rád poznával svět; a toužil, aby ten svět byl lepší, pro všechny; a měl za to, že hodně záleží, co děláme ve školách, proč se učíme, co se učíme, a jak k tomu přistupujeme... no, zkrátka - ještě se od něj "máme co učit". Mimochodem, taky psal texty písní a hudbě taky rozuměl! )

V příběhu Labyrintu putuje člověk světem a dívá se kolem sebe. Vidí různé lidi, povolání a situace, svět plný hluku, hádek a nespravedlnosti. Hrdina se v tom zmatku snaží najít pravdu a smysl. - Kudy a za čím máme jít? Má vůbec smysl hledat ve vnějším světě, anebo jen uvnitř...? Ebenovo hudební hledání a tázání se postupně proměňuje: od neklidných a napjatých částí k těm tišším a klidnějším.

Svět kolem se může jevit jako chaotický a nesrozumitelný. Přesto můžeme hledat pravdu, dobro a vnitřní klid. Hudba pomáhá cítit a prožívat i to, co se třeba těžko vyjadřuje slovy.

"Malý průvodce velkým labyrintem"

Pojďme si přiblížit, co čeká poutníka na cestě labyrintem světa. Aspoň v odrážkách:

- svět jako velké město, ulice jako spletité chodby
- hluk, spěch a křik: těžko slyšet vlastní myšlenky
- honba za slávou či penězi, --- a v očích prázdno
- ...kde je pravda, když každý říká něco jiného?
- neklidné a nejisté srdce
- faleš jako moudrost a lež převlečená za pravdu; pozlátka bez obsahu
- poutníkovo obrácení dovnitř, do ticha svého srdce
- pravý pokoj: malý ráj srdce uprostřed velkého labyrintu světa...

Zamyšlení před koncertem

Co je pro mě „ráj srdce“...?
Nemusí to být žádné dokonalé místo. --- Co třeba pocit bezpečí ve vztazích, čas s lidmi, kterým věřím, hodnoty, za kterými si stojím, anebo víra, která dává směr? Nebo taky "obyčejná" chvíle ticha, kdy vypnu mobil a poslouchám hudbu nebo sebe sama.
Zkusme si odpovědět každý sám...

Pojďme poslouchat, přemýšlet a hledat cestu.

No a co ty disonance...?!

Hudba 20. století, tedy i ta Ebenova, bývá často označována jako disonantní, posluchačsky náročná a těžko pochopitelná. A také jako novátorská, těžko předvídatelná nebo stále překvapující. Není ale právě taková i naše představa o světě kolem nás...?

Jak takové hudbě rozumět? Můžeme zkusit dvě cesty, třeba se dobře doplní:

- Pokud nás nějaký souzvuk či kontrast překvapí, zkusme se mu otevřít. Krása nespočívá jen v tom, co očekáváme a co bychom si přáli... Dejme jí šanci víc než na zlomek sekundy, na pomíjivou chviličku "prvního dojmu"

- Pokud nám něco zní ostře a disonantně, patrně to má svůj důvod. Pojďme se zaposlouchat a zamyslet, chtějme porozumět a pochopit... Vždyť i v životě je snaha porozumět dobrou cestou: je sice většinou delší, ale zato vede ke skutečně naplňujícím výsledkům.

Svět je labyrint, srdce může být ráj.
Pravdu nenajdu v hluku světa, ale v tichu svého nitra.
Kdo hledá smysl života, má se podívat i do vlastního srdce.